Všemocný hořčík

Zaslal admin | Molekulární vodík

Jestliže nelze podcenit význam nějakého prvku pro lidský organismus, pak je to jistě význam magnesia nebo-li hořčíku.

Historický význam

Hořčík byl v lékařství užíván jako takzvaná hořká sůl již od konce 17.století. Poprvé byl nicméně izolován až roku 1808 chemikem a vynálezcem sirem Davyem. Systematický výzkum hořčíku pro potřeby lékařství a biochemie byl prováděn od druhé poloviny dvacátých let minulého století. Není pro nás bez zajímavosti, že často opomíjené zásluhy na tomto poli měli i čeští vědci profesor Bečka a profesor Trýb.

Hořčíku, kde jsi?

Podobně jako u vápníku nalézáme jen malé množství hořčíku (nebo lépe jeho ionty) v extracelulární tekutině. Přibližně polovinu z celkového množstí nalézáme v měkých tkáních, tedy svalech nebo orgánech jako jsou játra nebo slezina. Druhá polovina je pak uložena v kosti. Všechny tři oblasti výskytu hořčíku představují jeho reservoáry, lišící se typem vazby a dobou uvolňování pro organismus. Jestliže v plazmě se jedná o hodiny, pak hořčík vázaný v kostech je uvolňován v řádu týdnů.  Homeostáza hořčíku probíhá ve střevě, ledvinách a kostech. Pro resopci vápníku jsou zásadní tenké a tlusté střevo. Denní dávka hořčíku se u dospělého člověka pohybuje v rozmezí od 300 mg/den do 400 mg/den, z toho je tělo schopno vstřebat přibližně 30% až 40% a to v závislosti na stravě a schopnosti metabolizovat již uložený hořčík. Resorpci hořčíku také pozitivně ovlivňuje vitamín D nebo vitamín B6.

Nepostradatelný prvek

Hořčík nebo hořečnaté ionty jsou pro správné fungování organismu naprosto nepostradatelné a esenciální, účastní se prakticky všech metabolických procesů. Hořčík se jako kofaktor více než 300 enzymů podílí na metabolismu základních živin a nukleových kyselin. Zajišťuje také energetickou rovnováhu. Podílí se na odstraňování škod na úrovni DNA způsobených mimotělními mutageny a patogenními procesy. Významě se podílí na mineralizaci kostí, hraje důležitou roli v imunitním systému, při proliferaci a diferenciaci buněk a neurotransmisi. Nedostatek hořčíku může vést ve své krajní podobě až k náhlému umrtí následkem srdeční arytmie. Mezi vážnější příznaky hypomagnézie lze počítat prudké bolesti hlavy, vysoký tlak nebo angiozní bolesti na hrudi. Symptomy spojené s funkcí iontů hořčíku při nervosvalové dráždivosti zahrnují například zvýšené napětí svalů, křeče kosterního a dýchacího svalstva (které mohou vyústit až v udušení!) nebo břišní koliku.

Nedostatek hořčíku

Nejčastějšími a nejzřetelnějšími příznaky nedostatku hořčíku jsou symptomy vázané na centrální nervovou soustavu. Deficit tlumivé funkce hořčíku se projevuje jako nervozita, vnitřní neklid, necílená úzkost nebo strach, třes nebo špatná koordinace pohybů. Duševní změny se mohou manifestovat také jako deprese, těžší deficit ústí v letargii a vzácně i v upadnutí do kómatu. Deficit hořčíku mimo jiné přispívá k reakcím produkujícím volné kyslíkaté radikály a přispívá k oxidačnímu stresu s vážnými důsledky pro organizmus.

Tento výčet není ani zdaleka vyčerpávající. Jeho cílem bylo lépe ilustrovat důležitost hořčíku nebo hořčíkatých iontů a sloučenin pro lidský organismus. Jeho deficit lze samozřejmě řešit pomocí minerálních a vitamínových přípravků. Příjem hořčíku touto cestou je často nezbytnou alternativou k jinak chybějícímu prvku v naší stravě. A to i přes to,  že potraviny bohaté na magnézium jsou poměrně dostupné. Patří mezi ně například nejrůznější oříšky, slunečnicová semínka, celozrnné pečivo, banány, maliny nebo špenát.

 

Zdroje: